Boudu, ten romantický kousek místa v kopcích mimo současný svět, jsme našli před půlnocí. Přivítal nás zarezlý zámek, místnost pokrytá pavučinami, vůně prastarého dřeva, podzimního listí, myších bobků, sena, vosku a kouře. Vybledlé matrace, které jsme kdysi sehnali na skládce, nám poskytly lože a rezivá kamna, která jsme sem dopravili před léty na saních, teplo. Usínalo se nám jako postavám z romantické knížky.
Státní svátek 98 let od vzniku Československa jsme oslavili vstáváním bez budíku do místnůstky, kde tmu prozařovaly jen paprsky světla pronikající škvírami v okenicích. Zatápíme v kamnech, vymetáme pavučiny, řežeme voňavé bukové dřevo a vaříme si oběd. Na malých skleněných tabulkách v oknech se rojí mušky probuzené nenadálým oteplením, budí se i dva motýli, které raději opouštíme ven, aby včas vyhledali náhradní úkryt. V deníku je jen pár zápisů od věrných kamarádů, kteří na boudu čas od času zavítají.
Je čas se zase na dlouhé měsíce rozloučit. Zametáme a míříme nádherně žlutými podzimními lesy zpátky do civilizace. K večeru dorážíme pěšky až do Blanska a odtud pak pokračujeme podél trati do Adamova, protože potřebuji ještě nafotit pár železničních tunelů do galerie. Za setmění procházíme kolem opuštěných budov Adastu a prolézáme nějaké nově „zpřístupněné“ kryty. Na zastávce chytáme vlak tak akorát, abychom byli večer doma v Brně.
 | | Bouda stojí na svém místě už přibližně 90 let. Snažíme se a doufáme, že ještě nejméně 90 dalších let vydrží být oázou klidu, kde se zastavil čas. |
|
 | | Dopoledne jsem konečně našel chvíli času na experimenty s mezikroužky. V přítmí zkouším z ruky své první pokusy s kombinací Canon EOS 7D + mezikroužky Zenit + Tokina RMC 80-200mm. |
|
 | | Ó podzime, tak dlouze tvé housle lkají… |
|
|
